Desetikoruna: Co možná nevíte o této minci

Historie a vznik desetikoruny v Československu

Desetikoruna patří mezi nejzajímavější mince v dějinách naší měny a její příběh začíná prakticky ve chvíli, kdy se zrodilo samostatné Československo. Když se v roce 1918 rozpadlo Rakousko-Uhersko, bylo jasné, že mladý stát potřebuje vlastní peníze – ne kvůli prestiži, ale z čistě praktických důvodů. Představte si, že byste platili měnou neexistující říše. Prostě to nešlo.

Nové koruny přišly na svět zákonem ze 10. dubna 1919, a právě tehdy se zrodila i naše desetikoruna. Nebyla to jen nějaká náhodná mince – měla důležitou roli v každodenním životě. Za desetikorunu jste mohli nakoupit základní potraviny, zaplatit za služby, vyřídit běžné obchůdky. Ministr financí Alois Rašín si tehdy dal záležet, aby nová měna opravdu fungovala a pomohla stabilizovat rozkolísanou ekonomiku.

První desetikoruny se začaly razit v roce 1922 ve smíchovské mincovně. Vyráběly se ze slitiny niklu a mědi, což jim dávalo ten typický stříbřitý lesk. Každá vážila přesně deset gramů a měřila šestadvacet milimetrů v průměru. Nebyla to náhoda – mince musela být dostatečně odolná, aby vydržela putovat z kapsy do kapsy, ze tržnice do obchodu, ze dne na den.

Na vzhledu mince si dali záležet. Líc zdobil státní znak s lvem, který symbolizoval sílu a odvahu nového státu. Na rubu najdete hodnotu mince a rok ražby – jednoduché, ale důstojné. Za designem stáli talentovaní českoslovenští umělci, kteří věděli, že vytvářejí něco, co budou mít lidé denně v rukou.

Jak plynula třicátá léta, i desetikoruna se měnila. Design doznal úprav, které lépe vyhovovaly modernější době. Tahle mince se stala neodmyslitelnou součástí všedního dne – bez ní jste prostě nevyšli. Za chleba, za tramvajenku, za noviny – všude se hodila.

Pak přišla válka. Mezi lety 1939 a 1945 se přestala razit úplně. Němci zavedli říšské marky a protektorátní koruny, naše desetikoruna zmizela z oběhu. Ale ne navždy. Po osvobození v roce 1945 se vrátila, byť v trochu jiné podobě. Nový design odrážel změněné poměry a nové směřování, kterým se země vydala.

Materiály použité při výrobě mince

Desetikoruna, kterou denně taháme z kapsy na nákupy nebo kávu, je zajímavější, než by se mohlo zdát. Víte vlastně, z čeho je vyrobená ta drobná mince, která vám tak často chybí u pokladny?

Když si desetikorunu prohlédnete zblízka, držíte v ruce malý technologický zázrak. Není to jen kus kovu – je to ocelové jádro obalené mědí, které musí vydržet roky putování z peněženky do peněženky. Výrobci museli najít tu správnou rovnováhu mezi cenou, odolností a bezpečností.

Představte si tuhle minci jako sendvič. Uprostřed máte ocelovou vrstvu silnou asi 1,65 milimetru, která je z obou stran obložená tenkými plátky mědi – každý tak desetinu milimetru. Celkově je mince tlustá 2,35 milimetru. Zní to komplikovaně? Ve skutečnosti jde o propracovaný systém, který zajišťuje, že vám mince nevypadne z kapsy děravá nebo zdeformovaná.

Měď na povrchu není náhodná volba. Ten charakteristický zlatavý lesk poznáte i v šeru peněženky, když spěcháte na tramvaj. Ale měď má i skrytou superschopnost – ničí bakterie. Když si uvědomíte, kolika rukama za svůj život mince projde, docela příjemná představa, ne? A to není všechno – do mědi se krásně razí detaily, takže lev na rubu mince vypadá ostře i po letech používání.

To ocelové jádro uvnitř dělá víc, než si myslíte. Dodává minci pevnost, takže se neohne, když ji omylem šlápnete nebo přejedete nákupním košíkem. Navíc – a tady je ta chytrá část – ocel je magnetická. Proto automat v metru nebo parkovací budka pozná, že jste hodili skutečnou desetikorunu a ne jen knoflík. Padělatelům to pěkně komplikuje život.

Jak se taková mince vlastně vyrábí? Ty tři vrstvy se za tepla válcují dohromady, jako když pečete listové těsto – jen s trochu vyššími teplotami a tlakem. Musí to být precizní práce, protože kdyby se vrstvy začaly odlupovat, mince by rychle skončila v šuplíku mezi nepotřebnými věcmi. Každá váží přesně 7,5 gramu, s minimální odchylkou – výrobci to musí trefit na milimetry.

Kvalita materiálů se nekontroluje jen tak od oka. Každá várka prochází testy a certifikací, od příjmu surové oceli a mědi až po poslední kontrolu hotových mincí. Ocel i měď musí mít správné složení a čistotu. Je to trochu jako když kontrolujete ingredience při vaření – jen s mnohem přísnějšími pravidly. Díky tomu můžete být jistí, že každá desetikoruna, kterou dostanete jako drobné, bude fungovat v automatech a vydrží vám sloužit další roky.

Rozměry a hmotnost desetikorunové mince

Desetikoruna patří mezi nejpoužívanější mince v našich peněženkách. Její velikost, váha i tvar nejsou náhodné – za každým parametrem stojí důkladné zvážení toho, jak minci každý den používáme.

Průměr desetikoruny je přesně 24,5 milimetru. Možná vás nikdy nenapadlo, proč zrovna tolik, ale má to svůj důvod. Mince musí být dost velká, aby se dobře držela v ruce a neskákala vám z prstů, zároveň ale nesmí být neohrabaná. Zkuste si vzpomenout, kolikrát denně sahátě po drobných u pokladny nebo v autobuse – právě proto je důležité, aby desetikoruna měla tu správnou velikost. Tloušťka 2,55 milimetru pak zajišťuje, že se vám mince neohne, i když ji celý den nosíte v kapse s klíči.

Když si desetikorunu zvážíte, ukáže váha 7,62 gramu. Tahle konkrétní váha vyplývá z toho, že mince má ocelové jádro pokovené mědí. Ocel dodává pevnost a umožňuje automatům minci rozpoznat, měď jí pak dává ten typický vzhled a chrání ji před rezí. Vlastně chytrá kombinace, která se osvědčila.

Všimli jste si někdy, že hrana desetikoruny je hladká s nápisem? To není jen ozdoba. Pro lidi se zrakovým postižením je tahle vlastnost důležitá – poznají minci na dotek. A zároveň je to ochrana proti padělání. Zkuste si sáhnout na hranu dvoukoruny nebo pětikoruny – hned poznáte rozdíl.

Pro automaty jsou přesné rozměry klíčové. Když kupujete lístek na metro nebo parkujete u automatu, stroj musí okamžitě poznat, jakou minci jste vhodili. Funguje to právě díky přesným rozměrům a hmotnosti. Kdyby mince byla jen o trochu jiná, automat by ji prostě nevzal.

Mincovna v Jablonci nad Nisou, kde se naše mince razí, musí dodržovat opravdu přísné standardy. Mluvíme o toleranci v setinách milimetru a gramů. Každá série prochází kontrolou – nejde přece jen o kousek kovu, ale o peníze, které denně používají miliony lidí.

V praxi oceníte, že desetikoruna dobře zapadá do každé peněženky i mincovních automatů. Poznáte ji snadno jen hmatem mezi jinými drobnými, což se hodí třeba v tmavém kině nebo když spěcháte. Její velikost dává smysl v kontextu ostatních mincí – není náhodou větší než pětikoruna a menší než dvacetikoruna.

Motivy a symboly na líci mince

Líc desetikorunové mince nabízí fascinující kombinaci státních symbolů a historických odkazů, které dohromady tvoří ucelenou kompozici reprezentující českou státnost a národní identitu. Uprostřed mince dominuje velký státní znak České republiky – prostě se na něj nedá nepodívat. Vytváří důstojný a reprezentativní vzhled této nominální hodnoty.

Státní znak na líci desetikoruny tvoří čtvrcený štít spojující historické symboly českých zemí. V prvním a čtvrtém poli najdete českého lva, legendární symbol Čech s tradicí sahající hluboko do středověku. Tento heraldický lev stojí vzpřímeně se dvěma ocasy – charakteristický prvek, který český státní symbol odlišuje od jiných. Ve druhém a třetím poli štítu je moravský šachovnicový orel, připomínající důležitost Moravy v rámci českého státu.

Umělecké zpracování státního znaku na desetikoruně vyžadovalo mimořádnou preciznost a cit pro detail – vždyť zachytit všechny heraldické náležitosti na tak malé ploše není vůbec jednoduchý úkol. Tvůrci museli pečlivě vyvážit velikost jednotlivých prvků tak, aby znak zůstal čitelný a zároveň esteticky působivý. Reliéfní zpracování znaku vytváří hru světla a stínu, díky níž mince získává plastický a živý vzhled.

Kolem státního znaku probíhá kruhový nápis obsahující oficiální název státu. Slouží nejen k identifikaci země původu mince, ale také vytváří rámec, který opticky vymezuje prostor pro centrální motiv. Typografické řešení nápisů na líci desetikoruny bylo pečlivě navrženo tak, aby ladilo s celkovým charakterem mince a zachovávalo čitelnost i po letech používání v oběhu.

Nechybí ani letopočet ražby, který je standardně součástí kompozice a umožňuje přesnou identifikaci roku vzniku konkrétního kusu. Tento údaj má praktický význam pro numismatiky a sběratele, zároveň dokumentuje historický kontext vzniku mince.

Celková kompozice líce desetikoruny odráží snahu o vytvoření důstojného a reprezentativního vzhledu odpovídajícího významu této nominální hodnoty v českém mincovním systému. Výběr motivů a jejich vzájemné proporce byly výsledkem dlouhého tvůrčího procesu, při kterém tvůrci hledali rovnováhu mezi tradičními heraldickými požadavky a moderními estetickými principy. Výsledek? Mince, která spojuje historickou symboliku s funkčním designem vhodným pro každodenní použití v peněžním oběhu.

Rubová strana a její grafické prvky

Když si prohlédnete rub desetikoruny, určitě vás zaujme, jak se na tak malé ploše dokázalo propojit tolik zajímavých prvků. Celá mince je vlastně malým uměleckým dílem, které má svůj příběh.

Nejprve vás upoutá silueta katedrály svatého Víta, která dominuje celé ploše. Není to žádná fotografická přesnost – spíš jde o uměleckou stylizaci, kde vytčené věže a charakteristické obrysy této gotické stavby okamžitě prozradí, o jakou památku jde. A to je přesně ono – i bez detailního zobrazení poznáte symbol české státnosti, který se tyčí nad Prahou už staletí.

Proč právě svatý Vít? Není to náhoda. Tahle katedrála v sobě spojuje náboženskou tradici s příběhem našeho národa. Architektonické motivy na mincích mají u nás dlouhou historii – vždycky sloužily jako způsob, jak vyjádřit, kdo jsme a odkud pocházíme.

Když se podíváte blíž, všimnete si, jak je řešená nominální hodnota. Čísla i slova jsou umístěná tak, aby nepřekážela hlavnímu motivu, ale přitom jsou dostatečně čitelná. Tohle je typické pro české mincovnictví – funkčnost a krása jdou ruku v ruce.

Po obvodu mince běží jemný perlovník nebo ozdobný lem, který celou kompozici uzavírá. Možná si říkáte, že jde jen o ozdobu? Ono to má i praktický smysl – chrání minci před oděrkami a poškozením, kterému při běžném používání prostě neuniknete.

Co dělá desetikorunu opravdu zajímavou, je její reliéf. Když si minci nakloníte, všimnete si, jak jednotlivé části vystupují v různých výškách. Nejvýš vyčnívají věže katedrály, pozadí je naopak zapuštěné. Tohle není žádná hračka – vytvoření takových detailů vyžaduje neuvěřitelnou preciznost a moderní technologie. A přitom se to musí zvládnout tak, aby každá mince z milionů vyražených kusů vypadala stejně.

Vizuální rovnováha celého designu není náhodná. Každý prvek má své místo a účel, nic tam není navíc ani zbytečně. Grafici a rytci museli přemýšlet nad tím, jak propojit staré hodnoty s moderním pojetím. A myslím, že se jim to povedlo – desetikoruna je pořád platební prostředek, který denně projde stovkami rukou, ale zároveň miniaturní umělecké dílo, které stojí za pozornost.

Změny designu během let existence

Desetikoruna za svou existenci prošla celou řadou zajímavých proměn, které vypovídají nejen o tom, jak se vyvíjely technologie výroby mincí, ale také o tom, jak se měnila naše společnost a politická situace. Představte si, že první desetikoruna vstoupila do oběhu už v roce 1993, těsně po tom, co vznikla samostatná Česká republika. Její vzhled nebyl náhodný – každý symbol byl pečlivě vybraný, aby co nejlépe reprezentoval náš nový stát.

Ta úplně první desetikoruna z roku 1993 měla klasický vzhled – na jedné straně státní znak, na druhé katedrálu svatého Víta. Navrhl ji sochař Vladimír Oppl a jeho design se stal skutečnou ikonou české měny. Mince byla vyrobená ze slitiny mědi a niklu, což jí dalo ten typický stříbřitý lesk a zároveň zajistilo, že vydrží dlouhé roky v peněženkách a kapsách.

Během devadesátých let se ukázalo, že původní podoba potřebuje drobné vylepšení. Šlo hlavně o technické věci – aby se mince lépe razila, ale také o to, aby ji snáz poznali nevidomí a slabozrací lidé. Změny se ale týkaly spíš detailů než celkového vzhledu. Postupně se zlepšovala i samotná výroba, takže hrany byly ostřejší a architektonické prvky výraznější.

Zásadní proměna přišla v roce 2000, kdy se objevila nová série desetikorun s modernějším designem. Základní motivy zůstaly, ale přibylo mnoho technických novinek. Reliéf byl upravený tak, aby lépe vydržel každodenní používání, a posílily se bezpečnostní prvky proti padělatelům.

V dalších letech se design desetikoruny dál vyvíjel. Díky novějším technologiím ražby bylo možné dosáhnout mnohem větší přesnosti. Katedrála svatého Víta na minci dostala výraznější obrysy a lépe se na první pohled poznala. Upravily se i proporce jednotlivých částí, aby mince vypadala harmoničtěji a člověk ji snáz rozlišil od ostatních korun.

Rok 2009 přinesl další úpravy, které souvisely s naším vstupem do Evropské unie. I když jsme euro zatím nezavedli a desetikoruna zůstala v oběhu, některé detaily se přizpůsobily evropským standardům. Vylepšily se především hmatové prvky, které pomáhají lidem se zrakovým postižením poznat hodnotu mince.

Poslední větší změny proběhly mezi lety 2012 a 2013, kdy se celá výroba optimalizovala. Design dostal jemné retuše, aby odpovídal současným trendům, ale pořád si zachoval svůj tradiční ráz. Úpravy zohlednily i ekologické hledisko a snahu o to, aby mince vydržely v oběhu co nejdéle.

Platnost a používání v současné době

Desetikoruna je oficiální platidlo České republiky a pořád platí úplně normálně. Tahle mince za deset korun funguje všude – v obchodě na rohu, v lékárně, na poště, prostě kdekoli po celé republice. Můžete s ní platit za rohlíky, kávu, tramvajenku nebo cokoliv jiného, žádný problém.

Desetikoruna běžně koluje v naší ekonomice a všechny verze, co máme v peněženkách, mají stejnou hodnotu. Česká národní banka za ní ručí a obchodníci ji musí brát – to jim ukládá zákon. Samozřejmě, pokud nepřijdete s igelitkou plnou mincí, na to jsou určité limity.

Kdy se desetikoruna hodí nejvíc? No přece když potřebujete zaplatit přesně nebo když vám mají vrátit drobné. Zkuste si vzpomenout, kolikrát jste ji hodili do automatu na jízdenky nebo do parkovacího automatu. Právě tam je k nezaplacení. Není moc velká na to, aby vám ležela doma v prasátku, ale zase není tak malá, aby s ní nikdo nechtěl mít nic společného.

V bance s desetikorunou pracují úplně standardně. Chcete si je uložit na účet? Žádný problém. Potřebujete je naopak vybrat? Taky v pohodě. Česká národní banka sleduje, kolik jich máme v oběhu, a když je potřeba, nechá razit další, aby jich bylo dost.

I když dneska spousta lidí platí kartou nebo telefonem, hotovost včetně desetikorun pořád hraje důležitou roli. Možná vy sami radši vytáhnete kartu, ale vaše babička nebo dědeček? Ti mají radši korunu v ruce. A není se co divit – je to jistota, na kterou jsou zvyklí.

Dnešní desetikoruna je vyrobená tak, aby vydržela. Moderní technologie zaručují, že ji těžko někdo padělá a že vydrží roky v oběhu, i když projde stovkami rukou. Když už je někdy moc opotřebovaná, Česká národní banka ji stáhne a nahradí novou. Takže ty mince, co vám procházejí rukama, jsou pořád v dobré kondici.

Sběratelská hodnota a vzácné ročníky

Desetikoruna má ve světě sběratelů opravdu zvláštní místo. Možná doma v zásuvce máte poklad, o kterém ani nevíte. Hodnota každé desetikoruny závisí především na roce výroby, počtu vyražených kusů, stavu mince a době, kdy vznikla. Zatímco některé můžete běžně potkat v peněžence, jiné dokážou vynést tisíce, někdy i desítky tisíc korun.

Víte, co sběratelé opravdu milují? Stříbrné desetikoruny z první republiky, hlavně z let 1930 až 1933. Těch se totiž vyrazilo poměrně málo. A pak je tu desetikoruna z roku 1931 – ta je skutečná vzácnost. Skoro se nedostala mezi lidi, většina zůstala někde uschovaná. Když narazíte na kus v perfektním stavu, můžete se bavit o částkách přes sto tisíc korun. To už není jen mince, to je poklad.

Po válce, konkrétně v letech 1954 až 1956, se razily hliníkové desetikoruny, a i ty mohou mít svou cenu. Ne všechny vypadají úplně stejně – existují drobné rozdíly v ražbě, které znalci dokážou rozpoznat. Pro běžného člověka může vypadat desetikoruna z roku 1954 úplně obyčejně, ale sběratel v ní vidí vzácnou variantu, za kterou rád zaplatí.

Od roku 1993, kdy vznikla Česká republika, se začaly razit pamětní desetikoruny připomínající různé výročí a osobnosti. Těch se vyrobilo vždycky jen omezené množství. Některé motivy prostě lidi oslovily víc než jiné, a právě ty se pak mezi sběrateli prodávají za násobky své původní hodnoty. Třeba desetikoruna s portrétem významné historické postavy nebo s motivem nějaké památky – to má svého fanouška.

Teď k té nejdůležitější věci: stav mince rozhoduje skoro o všem. Představte si rozdíl mezi mincí, která prošla rukama stovek lidí, a tou, která leží v ochranném obalu od chvíle, kdy vyšla z mincovny. Sběratelé mají pro různé stavy své označení, přičemž nejvýše se cení mince ve stavu „proof – tedy v dokonalé kvalitě bez jediného škrábnutí. Taková desetikoruna může stát desetkrát víc než stejný ročník, který byl v oběhu.

A nesmíme zapomenout na příběh, který každá mince vypráví. Desetikoruny ražené během velkých změn – třeba při měnové reformě v padesátých letech nebo při vzniku naší republiky – mají pro sběratele zvláštní kouzlo. Není to jen kousek kovu, je to svědek historie. Mince s výraznými motivy nebo připomínající důležité okamžiky v našich dějinách si najdou své místo v každé sbírce.

Desetikoruna je drobná mince, která v našich kapsách zvoní jako malý zvonec připomínající, že i ty nejmenší hodnoty mají svůj význam v každodenním životě a dokáží zachránit situaci, když potřebujeme zaplatit za rohlík nebo kávu.

Radoslav Dvořáček

Pamětní a speciální vydání desetikoruny

Desetikoruna je zkrátka naše každodenní mince, kterou všichni dobře známe. Ale věděli jste, že kromě těch běžných existují i pamětní a speciální vydání, která mají úplně jiný příběh? Právě tyto výjimečné verze zajímají sběratele a milovníky mincí po celé republice.

Hned po vzniku samostatné České republiky začala Česká národní banka razit první speciální desetikoruny. Každá z nich připomíná něco důležitého – historickou událost, slavnou osobnost nebo kulturní odkaz našich předků. Na první pohled poznáte, že se od klasických desetikorun výrazně liší – jiný design, kvalitnější provedení, někdy i odlišný materiál.

Většina těchto mincí se vyrábí v takzvané proof kvalitě. Co to vlastně znamená? Představte si minci s dokonale vyleštěným povrchem a jemnými matnými detaily, které doslova vystupují z pozadí. Takový kontrast vypadá opravdu působivě a každý detail motivu krásně vynikne. Některé pamětní desetikoruny sice mají běžnější provedení, ale motiv je vždycky něco mimořádného.

Za každou pamětní desetikorunou stojí práce našich nejlepších výtvarníků a medailérů. Každý motiv má svůj důvod a smysl – nic se nevybírá náhodou. Než se mince dostane do oběhu, projde řadou kontrol a schvalování. Musí totiž důstojně reprezentovat to, co připomíná.

Co se na těchto mincích nejčastěji objevuje? Třeba výročí založení měst, krásné památky, kulturní milníky nebo vzpomínka na lidi, kteří něco dokázali – vědce, umělce, historické postavy. Náklad těchto mincí bývá výrazně menší než u běžných desetikorun, což z nich dělá opravdový poklad pro sběratele.

Co se týče rozměrů a hmotnosti, pamětní desetikoruny většinou odpovídají těm běžným. Teoreticky byste s nimi mohli zaplatit v obchodě, i když by to byla škoda – jejich hodnota je přeci jen úplně jinde. Občas se objeví i speciální edice ze stříbra nebo s pozlacením, to už jsou ale skutečné skvosty.

Pro sběratele nejde jen o krásný kousek kovu. Každá mince vypráví příběh, který se dotýká naší společné historie. A co myslíte, kolik taková mince stojí? Na sběratelském trhu často mnohonásobně víc než těch deset korun, zvlášť když jde o vzácné vydání nebo výjimečné téma.

Chcete vědět, jaké nové pamětní desetikoruny se chystají? Česká národní banka zveřejňuje emisní plán dopředu, takže můžete sledovat, co se připravuje, a včas si zajistit koupi. Nejspolehlivější je nakupovat přímo od autorizovaných prodejců nebo na prodejních místech ČNB.

Zajímavosti a kuriozity o minci

Desetikoruna patří mezi nejdéle používané mince v české měnové historii a za tu dobu se kolem ní sepsalo nemálo zajímavých příběhů. Tahle mince se během let pěkně proměnila – nejen jak vypadá, ale i z čeho je vyrobená. To prostě odráží, jak se vyvíjela technologie a ekonomika u nás.

Co je na desetikoruně asi nejzajímavější? Její kupní síla se za poslední desetiletí úplně změnila. Pamatujete devadesátky? Tehdy jste si za desetikorunu koupili bagetu nebo noviny. Dnes? Dnes je to spíš takový drobný do kasičky. Ale víte co, pořád ji lidi rádi najdou na ulici a mnozí věří, že přináší štěstí.

Materiál, ze kterého se desetikoruna vyrábí, má taky svůj příběh. Původně to byla měděno-niklová slitina, která dávala minci ten charakteristický stříbrný vzhled a vydržela hodně. Časem výrobci složení upravovali, aby mince vydržely co nejdéle a nerezavěly. Zajímavé je, že materiál, ze kterého je mince vyrobená, stojí mnohem míň než těch deset korun samotných – ale to je u moderních mincí normální.

Vzhled desetikoruny vždycky vyvolával diskuse. Na jedné straně je koruna jako symbol státu, na druhé straně najdete různé motivy podle toho, kdy byla mince vydaná. Některé desetikoruny vyšly jako pamětní ražby v limitované edici a dnes jsou mezi sběrateli hodně ceněné. Můžete na nich najít významné události z historie, slavné osobnosti nebo třeba naše krásné památky.

Zajímavé jsou i pověry spojené s desetikorunou. Spousta lidí věří, že když nosíte desetikorunu v peněžence, přitahuje peníze – hlavně když je z nějakého výjimečného ročníku nebo má něco speciálního. Sběratelé pak lákají mince s výrobními vadami nebo neobvyklým vzhledem, protože ty můžou mít mnohem vyšší hodnotu.

Desetikoruna se časem stala i součástí uměleckých projektů. Umělci ji používali k vyjádření názorů na společnost, ekonomové zase sledovali, jak moc se používá, aby pochopili ekonomické trendy. Je docela zajímavé pozorovat, jak se lidé stále víc přesouvají od hotovosti k platebním kartám – a desetikoruna je taková pomyslná hranice toho, co ještě má smysl nosit v kapse.

Možná vás překvapí, že desetikoruna vydrží v oběhu překvapivě dlouho. Některé mince slouží i několik desítek let, což dokazuje, jak kvalitně se u nás razí. Česká mincovna má prostě vysoké standardy a je to na mincích vidět.